Kaltenštajn (Kaltenstein, Hradisko u Černé Vody) přepsáno z kroniky obce 1966-1970 1.díl

I tato pověst spadá částečně do Kobylské historie, už proto, že se hrad nachází v blízkosti obce její majitelé především Hagen zasáhl do dějin naší obce.

Kaltenštajn- Hradisko Černá Voda byl mocný hrad jeden z největších v celé naší častí Slezska. Od roku 1345 je doložen v písemnostech, ale postaven byl dávno předtím. Hradu se zmocnili loupeživí rytíři. Zikmund se synem Hakenem a dcerou Margitou. Přepadávali okolní vesnice a kupce, kteří projížděli kolem. Margita byla velmi pobožná a trápilo ji, že otec dělá takové věci. I její milí ji opustil protože byla dcera loupeživého rytíře. Prosila ho aby zašel za biskupem o orodoval za odpuštění a milost. Vysoký církevní hodnostář mu hrozil, že nenechá- li svých skutků, přitáhne s vojskem  a rozboří hrad. Zikmund však se výstražnému dopisu vysmál a pravil: ,, Dřív se hrad rozpadne a nezůstane kámen na kameni , než já se podrobím biskupovi.“ Přichystal se tedy k boji. Margita chtěla raději obětoval život , než by dál zůstala dcerou loupeživého rytíře. Její bývalý milý byl vojevůdce biskupových vojsk. Vojska přitáhla k hradu z opačné strany , než Zikmund očekával. Margita oblékla brnění a pustila se armádě vstříc sama. Setkala se s svým milým  na osamoceném místě představila se jako by byla Hakenem a vyzvala ho k boji. Přijal , po krátkém boji zvítězil a když odkryl poraženému nepříteli hledí, poznal svou milou, umírající. Poplakal si a skryl ji. Zatím i Zikmund již spatřil biskupovo vojsko. Bylo mnohem početnější než očekával. Chtěl zajít pro pomoc, ale 2 prchající jezdci byli spatřeni, dal je pronásledovat a oba padli. Loupežníci v hradu se vzdali a byli odvezeni k biskupovi. Margita byla pohřbena na kopci ke hrobu byl postaven dubový křiž s obrazem panny Marie. Dnes na hoře stojí kostelík ( Boží hora).

Neuplynulo ani 70 let a hrad byl rozbořen a některé kameny byli odvezeny na stavbu zámku v Javorníku. Tak se splnila částečně i Zikmundova klatba.    

Bílá paní

Ještě jedna báj se týká Hradiska. Kobylá spadala v určitém období do jeho panství tak je dobré zapsat i tuto pověst.

Paní na hradě byla velice zlá na své poddané. Procházela se po svém majetku se 4 velkými psy a bičem odměňovala za práci. Jednou zjistila, že chybí při robotě 1 žena. Ta však byla po porodu a nemohla přijít. Pro paní však neexistovali výmluvy. Poslala pro šestinedělku a ta s sebou přinesla i dítě. Položila ji na cestu. Dítě plakalo, ale matka k němu nemohla. Když skončil den a dostala se k němu zjistili že je už mrtvé. Bylo uštknuté hadem. Propadla v zoufalství, proklela paní a ta pak po smrti neměla klid a lidí ji vídali procházet se za jasných nocí po hradě i se psy.

Kamenný chlapec

Tento příběh se měl udát na kopci nad Liškovými, dříve Koblitzbergu (Koblitzův kopec).

V té době byl pánem v Kobylé Koblitz, podle pověsti pán dobrý a spravedlivý. Lidem zbytečně nekřivdil. V jeho vsi byl sirotek Ignác, který ztratil rodiče ve 4 letech a vychovávala jej babička. Ta byla na chlapce příliš mírná, stále jeho poklesky omlouvala, že je ještě mladý. Jenže i ona za nedlouho umřela a Ignác zůstal sám  ve 14 letech. Pán mu dal práci, stal se pasákem krav. Měl k ruce psa Philacxe dobrého hlídače. Když jednou pásl na Koblitzově kopci, přinesla mu služka ze statku jídlo. Nechtělo se mu ani pro jídlo vstát , ani služebné nepoděkoval. Jakmile dostal hlad šel se podívat co dostal dobrého, ale když zjistil že dostal chleba a hrnek tvarohu začal se zlobit- kde je máslo. Ke skromnosti tedy vychovávaný nebyl. Začal křičet dupat nohama a tu spatřil bič. Popadl jej několikrát s ním zatočil a uhodil do chleba. V tom pocítil , že mu nohy spaluje žár, stávají se necitlivé. Ještě několikrát švihl bičem a zkameněl docela. Večer se na statku sháněli po pasákovi a tu se objevil věrný pes i se stádem . Philacx kňučel a smutně se otáčel a lidé šli za ním. Na kopci viděli kámen v podobě člověka obtočený bičem. U něho ležel hrnek s tvarohem a chléb. Dnes tam stojí jako výstraha lidem kteří opovrhují chlebem a poctivou  prací.

Pověsti Kobylé (přepsáno z kroniky obce 1966-1970 1.díl)

Začátek Kobylé

Začátkem 13. století podléhala Kobylá vratislavskénu biskupu. Ten měl zájem, aby okolní kraj se změnil v úrodnou , dobře osídlenou krajinou.Vždyť kolem dokola byli jen pralesy. Pověřil tímto úkolem věrohodnou osobu, rychtáře ve Vidnavě, aby se postaral o osídlení. Rychtář byl Rüdiger Heldore, zakladatel Vidnavy.

Pověřenec vybral muže jménem Godefried Koblitz, aby těchto místech založil osadu. Lidí bylo málo a tak biskup přizval další na pomoc. Kobylitz sídlil v panském sídle, kolem něho se shromáždily chaloupky ostatních osadníků. Za tuto práci dostal Koblitz titul rytíře. I vesnice dostala jméno Koblitzdorf.. Rod Koblitzů přetrval 200 roků, ale poslední potomek neměl syna, toliko 3 dcery. Zde končí nejen rod Kobliztů, ale i jméno vesnice , která se dále jmenovala Jungfendorf (vesnice panen)

Panenský les

Dcery posledního Koblize se jmenovali Marie, Tereza a Růženka. Ani jedna se z nich nechtěla vdát a rodu hrozil zánik. Rytíř byl s toho velmi nešťastný. Jednoho dne se svěřil své nejmladší, nejkrásnější dceři se svými starostmi. Chtěl, aby aspoň ona se vdala a udržela rod. Měl pro ni už vybraného ženicha- takřka souseda z hradu Kaltenštejna. Byl jím rytíř Hagen von Reicheman. Dcera po téhle zprávě zůstala jako omráčená. Vždyť věděla, že její budoucí ženich je krutý, člověk bez srdce , nevalné pověsti. Otec však byl neoblomný a nedbal na její protesty. U večeře seděli zamlklé a pán se počal shánět po šachové hře, kterou služebník zapomněl v lese na odlehlém místě. Ráno tam totiž hrál šachy se svým budoucím zetěm  a tam též dojednaly sňatek. Rytíř se rozzlobil a přikázal služebníkovi, aby pro hru hned zašel , jinak jej nechá zbičovat. Poddaný se totiž bránil, že v těch místech přepadávají loupežníci a bál se o život. Růžena sama se nabídla, že šachy přinese a splní tak rozkaz otce. Raději se chtěla stát nevěstou smrti než nemilovaného ženicha. Rozhodně vykročila do tmavé noci. Přicházela k místu, kde měla být hra a tu uslyšela surové hlasy. Ukryla se do křoví a jak vyplul měsíc nad mraky, utrnula. Spatřila svého budoucího ženicha se sluhy. Vlekly s sebou mladou , bohatou dívku ozdobenou šperky. Hagen se snažil nešťastnici posmívat jak lehce lze s majetkách nevěst přijít k bohatství.Pravil:,,Dej mi své zlato a můžeš jít tam , kde skončilo tolik před tebou“. Dívka klekla na kolena a prosila Hagena o smilování. Musela však sundat šperky i vzácné šaty a krutí pacholci ji odvlekli do jeskyně k mučení. Růža se odhodlala vylézt, uchopila šachy a nedaleko pohozené zkrvavené šaty a chtěla utéci. Loupežníci však uslyšeli šramot a začali pátrat po jeho příčině. Dívce nezbylo nic jiného, než aby se odvážila skoku z vysoké skály. Jinak by jim padla  do spáru. Šťastně dopadla, neboť se jí nic nestalo a prchala z hrozného místa. Když přiběhla domů nic neřekla a čekala na ženicha. Hned druhý den se měli konat zásnuby. Kobylitz sám již něco o Hagenovi dříve zaslechl, ale nepřikládal tomu žádnou váhu.Věřil že se po boku Růženy uklidní. Přišel večer.

  Všichni shromáždění čekali jen na nevěstu. Ta se objevila oblečená do šatů mrtvé dívky. Hagen zůstal jako omráčený. Vyběhl ze dveří a nikdo již ho v sídle nespatřil. Tak se svatby sešlo a i poslední Koblitzova dcera zůstala sama. V krátké době ztratil Hagen život v bojích s biskupovými vojsky a teprve pak prozradila Růžena velké tajemství. Po smrti Koblize vedly statek dcery a poslední zemřela Růžena. Pak se majetek dostal do cizích rukou. Od 16. století se začala vesnice nazývat Jungferndorf. Lesu, kde došlo k těm přepadům se říkalo Panenský les (směrem k Tomíkovicím) a skále Panenský skok.

Pověsti zpracovány na základě vyprávění paní Grünerové a s přispění rodiny Bednářových.Děkuji za jejich ochotu     B. Richtrová