Pověsti Kobylé (přepsáno z kroniky obce 1966-1970 1.díl)
Začátek Kobylé
Začátkem 13. století podléhala Kobylá vratislavskénu biskupu. Ten měl zájem, aby okolní kraj se změnil v úrodnou , dobře osídlenou krajinou.Vždyť kolem dokola byli jen pralesy. Pověřil tímto úkolem věrohodnou osobu, rychtáře ve Vidnavě, aby se postaral o osídlení. Rychtář byl Rüdiger Heldore, zakladatel Vidnavy.
Pověřenec vybral muže jménem Godefried Koblitz, aby těchto místech založil osadu. Lidí bylo málo a tak biskup přizval další na pomoc. Kobylitz sídlil v panském sídle, kolem něho se shromáždily chaloupky ostatních osadníků. Za tuto práci dostal Koblitz titul rytíře. I vesnice dostala jméno Koblitzdorf.. Rod Koblitzů přetrval 200 roků, ale poslední potomek neměl syna, toliko 3 dcery. Zde končí nejen rod Kobliztů, ale i jméno vesnice , která se dále jmenovala Jungfendorf (vesnice panen)
Panenský les
Dcery posledního Koblize se jmenovali Marie, Tereza a Růženka. Ani jedna se z nich nechtěla vdát a rodu hrozil zánik. Rytíř byl s toho velmi nešťastný. Jednoho dne se svěřil své nejmladší, nejkrásnější dceři se svými starostmi. Chtěl, aby aspoň ona se vdala a udržela rod. Měl pro ni už vybraného ženicha- takřka souseda z hradu Kaltenštejna. Byl jím rytíř Hagen von Reicheman. Dcera po téhle zprávě zůstala jako omráčená. Vždyť věděla, že její budoucí ženich je krutý, člověk bez srdce , nevalné pověsti. Otec však byl neoblomný a nedbal na její protesty. U večeře seděli zamlklé a pán se počal shánět po šachové hře, kterou služebník zapomněl v lese na odlehlém místě. Ráno tam totiž hrál šachy se svým budoucím zetěm a tam též dojednaly sňatek. Rytíř se rozzlobil a přikázal služebníkovi, aby pro hru hned zašel , jinak jej nechá zbičovat. Poddaný se totiž bránil, že v těch místech přepadávají loupežníci a bál se o život. Růžena sama se nabídla, že šachy přinese a splní tak rozkaz otce. Raději se chtěla stát nevěstou smrti než nemilovaného ženicha. Rozhodně vykročila do tmavé noci. Přicházela k místu, kde měla být hra a tu uslyšela surové hlasy. Ukryla se do křoví a jak vyplul měsíc nad mraky, utrnula. Spatřila svého budoucího ženicha se sluhy. Vlekly s sebou mladou , bohatou dívku ozdobenou šperky. Hagen se snažil nešťastnici posmívat jak lehce lze s majetkách nevěst přijít k bohatství.Pravil:,,Dej mi své zlato a můžeš jít tam , kde skončilo tolik před tebou“. Dívka klekla na kolena a prosila Hagena o smilování. Musela však sundat šperky i vzácné šaty a krutí pacholci ji odvlekli do jeskyně k mučení. Růža se odhodlala vylézt, uchopila šachy a nedaleko pohozené zkrvavené šaty a chtěla utéci. Loupežníci však uslyšeli šramot a začali pátrat po jeho příčině. Dívce nezbylo nic jiného, než aby se odvážila skoku z vysoké skály. Jinak by jim padla do spáru. Šťastně dopadla, neboť se jí nic nestalo a prchala z hrozného místa. Když přiběhla domů nic neřekla a čekala na ženicha. Hned druhý den se měli konat zásnuby. Kobylitz sám již něco o Hagenovi dříve zaslechl, ale nepřikládal tomu žádnou váhu.Věřil že se po boku Růženy uklidní. Přišel večer.
Všichni shromáždění čekali jen na nevěstu. Ta se objevila oblečená do šatů mrtvé dívky. Hagen zůstal jako omráčený. Vyběhl ze dveří a nikdo již ho v sídle nespatřil. Tak se svatby sešlo a i poslední Koblitzova dcera zůstala sama. V krátké době ztratil Hagen život v bojích s biskupovými vojsky a teprve pak prozradila Růžena velké tajemství. Po smrti Koblize vedly statek dcery a poslední zemřela Růžena. Pak se majetek dostal do cizích rukou. Od 16. století se začala vesnice nazývat Jungferndorf. Lesu, kde došlo k těm přepadům se říkalo Panenský les (směrem k Tomíkovicím) a skále Panenský skok.
Pověsti zpracovány na základě vyprávění paní Grünerové a s přispění rodiny Bednářových.Děkuji za jejich ochotu B. Richtrová
